Přes takovýto nenápadný hraniční přejezd jsme se posunuli do Bosny – země nádherné, a zároveň prokleté.Začali jsme tím prokletím – Srebrenica. Hřbitov obětí etnické čistky z roku 1995; krátce po ní tříletá občanská válka v Bosně skončila. Obětí je přes 8 000, a dodnes přibývají další hroby, kam jsou přemisťovány nalezené ostatky.A zde ty krásy: Vlasenica, u níž jsme vystoupali do téměř 1000 m.n.m nad mořem vysoké náhorní planiny.V jejím srdci jsme potkali rakouského cyklistu, které se sem vlastními silami vyšplhal z druhé strany a toužil po kontaktu (a fotce) s jinými turisty. Není divu, na osamělé cestě byl už tři měsíce (vyrazil z Lisabonu v dubnu)!Cestování úžasnou hornatou krajinou nabízí i syrové tunely vyrubané přímo ve skále, bez jakéhokoliv uhlazení.Občas je potřeba dát přednost kravám (a to i zleva;-).Tentokrát jsme navštívili jediné město – Višegrad…… se svým do UNESCO zapsaným krásným středověkým mostem.Srbové uvnitř města vybudovali jakési město ve městě – pseudohistorický Andrićgrad, věnovaný spisovateli Ivo Andrićovi, který most proslavil svým románem „Most na Drině“, za který získal Nobelovu cenu.Mezi oslavovanými srbskými hrdiny se vedle Iva Andriće či Nikoly Tesly na prominentním místě nacházejí také… ehm… kompletní sestava pachatelů sarajevského atentátu na Františka Ferdinanda v čele s Gavrilo Principem. Abychom zůstali v citlivé oblasti politicky korektní, konstatuju jen, že dnešní pohled na tuto postavu se v celém zbytku světa (a dnes snad i v Srbsku samotném) od zde prezentovaného dost liší. Mozaika je to krásná – ale nemohly by na ní být… třeba ovečky?Přiznávám, že setkání s touto mozaikou mě poněkud rozhodilo – a tak jsem si přímo u mostu nechal nalít pivo s názvem Nektar, abych se uklidnil. Můžu jen zopakovat poznatek z loňské cesty do Řecka – nejlepší pivo na Balkáně dělají v Bosně!Pak už jsme zamířili do Národního parku Sutjeska.Rekreační areál – momentálně k mému překvapení dost málo využitý, ale zřejmě na vzestupu – nabízel mimo jiné toto krásné napůl přírodní koupaliště napájené vodou přímo z říčky Sutjeska…… které jsme hned večer využili 😉Druhý den jsme pak věnovali turistice, respektive výšlapu směrem k černohorské hranici.Byl to příjemný půldenní výlet, během kterého jsme potkali jediného člověka – hned na začátku hlídače u vstupu do národního parku, kterému jsme zaplatili 5 marek a on nám za to dal papírek s obrázkem 😉Scenerie byla kouzelná, na fotografii se však moc zachytit nedá, a tak si tam musíte zajet sami 😉Národní park Sutjeska ovšem není původně parkem přírodním, ale historickým – upomíná na asi nejdůležitější operaci Titových partyzánů za druhé světové války, díky níž byla v jistém smyslu založena Titova poválečná Jugoslávie.S Bosnou jsme se pak už rozloučili – a přes Hercegovinu jsme tentokrát pouze projeli.
