Naší základnou při pobytu ve vylidněné Praze se stalo Staroměstské náměstí – zde hned večer po příjezdu a ubytování klobása s výhledem na Týnský chrám.Pak jsme vyrazili, jak jinak, po Královské cestě na Karlův most.Musíme říct, že když ho člověk takhle vidí, je opravdu působivý. Škoda, že za normálních okolností je nejen plný turistů (což člověk při té kráse kolem i chápe), ale také pouťových atrakcí, které sem podle mého názoru naprosto nepatří.Po procházce přes Kampu jsme při návratu na pravý břeh Vltavy po mostu císaře Františka I. (no dobře, dnes se mu říká Most Legií) slušně zmokli.Zbytek večera jsme naštěstí strávili v restauraci v dobré společnosti a nad dobrým pivem. To druhé se nám ovšem podařilo až na druhý pokus, protože první štace U Fleků, kam jsme zamířili abychom poznali onen legendární podnik, nás notně zklamala tím, že nabízí pouze jedno, a to tmavé pivo. Navíc v dešti samozřejmě neprovozuje svou stylovou zahrádku… po přesunu do méně věhlasného podniku se však poměry zlepšily.Bydleli jsme ve stylovém čtyřhvězdičkovém hotelu přímo u Týnského chrámu. Starali se o nás starali jako o vlastní a byl to celkem luxus. Budeme si někdy muset zjistit, jaké jsou zde za normálních okolností ceny… V době koronavirové byly totiž mimořádně příznivé – a i tak jsme zde byli jediní hosté a hotel jsme přes noc měli celý pro sebe 😉Ráno tedy opět přes naše domovské Staroměstské náměstí…… na prohlídku památek židovského města a hřbitova. V místě, kde se normálně musí vstupenky rezervovat i týdny dopředu, nás pán u pokladny vítal jako první návštěvníky toho dne a celou prohlídku jsme absolvovali téměř osamoceně. Areál, zčásti upravený do podoby památníku obětí holokaustu, má rozhodně silnou atmosféru.Pak jsme opět překročili Vltavu po mostu Karla, …… abychom vyšli kolem Hradu, kde ozbrojenci pečlivě střeží naši jedinečnou hlavu státu a vstup je možný pouze bočním vchodem přes detektory kovu a osobní prohlídku, kteroužto atrakci jsme si odpustili, až ke Strahovskému klášteru. Výhled je krásný, vydřidušství provozovatelů restaurací a kaváren na Malé Straně zůstalo (na rozdíl od situace ve Starém Městě, k čemuž se ještě dostaneme) i v době koronavirové zachováno. Asi patří ke koloritu Prahy skutečně neodmyslitelně.Vrátili jsme se proto na přívětivější břeh Vltavy a po tomto unikátním ochozu (uprostřed jezdí výtah) vystoupali na věž Staroměstské radnice.Výhled na naše oblíbené náměstí – povšimněte si napodobeniny Mariánského sloupu těsně před dokončením (samotný sloup instalovali druhý den po našem odjezdu).A toto je „dav“ sledující orloj.My jsme ovšem mohli zevnitř nakouknout slavným figurkám tak trochu pod pokličku 😉Na závěr jsme si dali na Staroměstském náměstí, kde provozovatelé upravili nabídku i ceny pro českou klientelu, guláš a pivo. Pak už zbývalo jen navštívit knihkupectví a s taškami plnými úlovků se vydat na nádraží 😉
