V srpnu jsme se vydali na poslední letošní velkou expedici, a shodou okolností to vyšlo zase do Polska. Původně se mělo jet na Ukrajinu, ale nakonec jsme to přeplánovali a bylo to dobře. Na Ukrajinu pokračovala naše odloučená jednotka kolegů ze Znojma, kteří se věnovali převážně vojenské historii a nasadili vysoké tempo. To jsme s nimi drželi pár dnů a pak jsme zpomalili a zabočili do Biesczad. To ale předbíhám. Začali jsme prozkoumáváním hřbitovů kolem Sandoměře a prvním velkým zážitkem nám by tento přívoz. Netušila jsem, že něco takového budeme muset použít…… ale bylo to prima 🙂 Obě expediční vozidla to bez potíží a ztrát na životech zvládla, i když jsme si špatně přeložili nápis a zůstali jsme během plavby v autě. Nikdomu to nevadilo a přívoz se nepotopil, tak se to nedorozumění obešlo bez následků.Na první noc nás uvítala Vila v zahradě. Kluci ještě vyrazili do města, ale já už jsem zůstala na pokoji, uvařila si ve společné kuchyňce čaj a odpočívala v našem levandulovém pokoji.Takto ona Sandoměř večer vypadá.Tohle jediné ubytování bylo i se snídaní. Byla sice časově omezená, ale jinak famózní…… stejně jako ta zahrada, která se kolem vily nacházelaByla opravdu velká a krásná. Pak už jsme se vydali směr Zamošč, kam jsme opět dorazili ve večerních hodinách. Jelikož se ve městě konal zrovna nějaký koncert, bylo plné lidí a prakticky se v něm nedalo zaparkovat ani najíst. Dali jsme si tedy něco z vlastních zásob a Radimovi s klukama se pak později večer dokonce podařilo dát si někde pivo.Ráno jsme se pak vydali do města na prohlídku. Minule jsme viděli jen to úzké centrum, tentokrát jsme to obešli více. Město má totiž v centru bastionovou pevnost.Pevnost je krásně zachovalá a dá se prohlédnout i v rámci komentovaných prohlídek, na ty jsme neměli čas a navíc bylo pondělí, a tak bylo zavřeno. I muzeum pevnosti, které taky vypadalo dost zajímavě, a tak má Zamošč, i přes dvě návštěvy, stále cestovatelský potenciál.Kluci ze Znojma se odpojili a my jsme vyrazili směr Přemyšl. Rozhodně jsme nejeli přímou cestou, ale hledali jsme další bojiště a hřbitovy. Já za volantem, Radim s mapou.Většinou jsme jezdili po takovýchto cestách a zkušenosti s polskými cestami, ale i s polskými řidiči, nemáme vůbec špatné.Jednou jsme i trochu zmokli, ale stálo to za to, protože při tom Radim našel hřbitov, o kterém ještě nevěděl, nebo ho před tím nemohl najít.Večer jsme dorazili do Přemyšlu, ubytovali se a vyrazili se najíst. To se nám povedlo v blízkém baru.Po večeři jsme se ještě vydali na náměstí za Švejkem a za zmrzlinou. Poláci jsou zmrzlinový národ a jejich „lody“ jsou na každém kroku. Tahle byla banánovo-čokoládová a byla vynikající.Radim pak ještě večer zatoužil po pivu z restaurace pod pokojem, kde jsme bydleli, a jelikož to byla restaurace u Švejka (Švejk je vůbec v Přemyšlu taková ikonická figura, jelikož část jeho příběhu se zde odehrává), císař pán nemohl chybět. Ráno jsme do města vyrazili ještě jednou, a to zejména s cílem pořídit snídani a podívat se do knihkupectví. Snídani jsme zakoupili v tomto úžasném pekařství, kde dvě pekařky pekly pečivo přímo před očima, a skládaly ho na malý stolíček, kde si ho zákazníci (i my!) prostě naložili do pytlíčku a zaplatili položením příslušného obnosu do mističky vedle.Nahoře na náměstí jsme pak snídani hned i zblajzli.Toto byl asi nejzajímavější kostel v Přemyšlu. Poláci ty kostely fakt umějí…A toto už je Radim na Tatarském kopci. Tatarský kopec už je součástí pevnosti, pro kterou je Přemyšl známý. Jen si to nesmíte představovat jako nějakou jednu opevněnou stavbu. Pevnost v podání Přemyšlu připomíná Verdun – tu pevnost tvoří ve skutečnosti desítky menších pevností rozesetých okolo města. Tato jedna část je uprostřed města, všechny ostatní tvoří prstence okolo.Několik málo fortů je zachovalých a přístupných. Tento se podobá tomu z Puly, kde bylo uvnitř akvárium, resp. se mu podobá tato chodba 🙂Takto fort vypadal zvenku.A takto vypadal jiný fort. Byl schovaný v lese, ale vedla k němu cesta i turistická stezka. Pak už jsme se vydali na cestu do Biesczad. Začali jsme v Sanoku a strávili tam čtyři dny. Po skončení této etapy jsme ještě navštívili…… Rzesow. Taky moc pěkné polské město s malým, ale krásným historickým centrem.V Polsku je opravu hezky. Je škoda, že se sem tolik nejezdí.Z Rzesowa jsme pak přejeli ještě hledat nějaké hřbitovy okolo Tarnowa a večer pak přímo do Tarnowa samotného. Ubytovali jsme se v centru v hotelu Tarnowia a jelikož už byla tma, vydali jsme se obdivovat Tarnow za tmy.Je to taky moc pěkné město. Chvilku jsme se prošli a pak už únavou padli do peřin. V noci asi pršelo, ani jsme si toho nevšimli, ale ráno na odjezdu nás čekalo ještě poslední dobrodružství. Chvilku jsme váhali, ale když jsme viděli, že cesta zavřená není a auto před námi projelo, taky jsme se vydali skrz a úspěšně jsme projeli. O Biesczadské etapě vám pak napíšeme v samostatném příspěvku…
