Letošní potulku naplánovala Helča z Hostýna do Vsetína. S přespáním na jednu noc. Nemůžu věřit, že je to teprve moje druhá potulka… No páni. Ale zpět k věci. Vyrážet se mělo z Hostýna, takže první důležitý úkol bylo nějak se tam dostat. Navrhla jsem trochu krkolomnou cestou vlakem Brno – Břeclav – Otrokovice – Hulín – Bystřice pod Hostýnem a všichni souhlasili, takže jsme se v 8:15 sešli na dolním nádraží. A dobrodružství mohlo začít! A taky začalo – tím, že náš vlak měl 20 minut zpoždění a na přestup jsme měli 18 minut čas. Sám pan průvodčí nám ale aktivně nahlásil, že vlak z Břeclavi, na který máme přesedat, má 12 minut zpoždění, čímž se opět stalo reálným, že ho stihneme. Zpoždění 12 minut ale znamenalo, že nám v Otrokovicích ujede přípoj do Hulína… dokud se u další průvodčí neukázalo, že tento přípoj má také zpoždění, kolem 10 minut. Takže i tento přípoj jsme stihli. Nicméně stále jsme byli v minusu a už jsme se smiřovali s tím, že budeme muset v Hulíně čekat o dvě hodiny navíc. Když jsme však přijeli do Hulína, ukázalo se, že i další přípoj měl zpoždění a ještě neodjel, takže i do Hulína jsme dojeli včas na to, abychom vlak stihli. I poslednímu vlaku do Bystřice průvodčí napsal, aby na nás počkal, což by zřejmě vlak udělal i bez toho, takže cestou synchronizovaných zpoždění jsme nakonec do Bystřice po 3 přestupech dorazili a vykročili pravou nohou jen asi o 10-20 minut později, než bylo v plánu.Naše první kroky vedly na Hostýn, kde jsme v tom pařáku ocenili možnost osvěžit se místní svatou vodou. Hodila se nejen jako osvěžující nápoj, ale později jsem si s ní omyla i koleno, které jsem si odřela a věřím, že se díky ní zázračně uzdraví 🙂Tady je část naší výpravy při čepování svaté vody a před zdoláváním…… schodů na Hostýn! Ano! Tam nahoře, v tom prosluněném místě, se skví toto slavné poutní místo. Ještě jsem tam nikdy nebyla, ale bylo to tam velice sympatické. Včetně osvěžení v místním bufetu.Radim a Zubr GrandDalší část naší skupinky po té, co mi dali svolení je vyfotit.Zblajzli jsme skoro všecko, co měli v nabídce – piva, radlery, párky v rohlíku, langoše, klobásky a lázeňské oplatky. A vyrazili jsme dál.Začali jsme obhlídkou nádherné místní křížové cesty od Dušana Jurkoviče. Výjevy o Ježíšovi jsou ztvárněny z barevných kachlů a je to velice působivé.Tady obdivujeme asi 11. zastavení. Po prohlídce křížové cesty jsme ještě vystoupali na místní rozhlednu a pak jsme již vyrazili skutečně do terénu. Byl do kopce i z kopce, lehký i těžký, v lese i na sluníčku. Někteří členové výpravy (čili já) upadli a odřeli si koleno, ale jinak se asi nic zvláštního nestalo.Kromě toho, že cílový kemp, kde jsme plánovali přespat, byl opuštěný! Na chvilku nás to rozhodilo, protože už jsme se těšili na pivo nebo na jiné věci, a měli jsme strach o vodu. Ale nasvačili jsme se, prozkoumali mapu a rozhodli se situaci vyřešit návštěvou hospody v nedaleké vesnici, kde jsme tyto choutky ukojili a do kempu jsme se pak vrátili už jen přespat. Musím říct, že na to, jak mizerně v noci venku spávám, to tentokrát bylo o dost lepší. Asi k tomu přispěla i pohádka o Janovi a jeho podivuhodném příteli, kterou nám před spaním vyprávěl Kule.Druhý den ráno jsme jako laňky vyskočili, provedli snídani a hygienu (Radimovi zase sežralo kus chleba a koláče nějaké zvíře!) a vyrazili jsme na další část etapy. Navzdory předpovědi nás provázela podezřelá oblačnost. A ještě bych měla dodat, že jsme změnili cíl cesty – místo do Vsetína jsme se rozhodli dojít do Lešné, což bylo zhruba o polovinu kratší než původní plán.Přesto jsme si užívali takové krásné scenérie!A dokonce jsme si dvakrát zašli, jelikož jsme ze samých obav z bouřky přestali sledovat značky. Když jsme se konečně vrátili na trasu, oblačnost se protrhla a došlo i na pláštěnky.Když dopršelo, vydali jsme se do městečka Lukov (nejprve na stejnojmenný hrad). Občas červená stezka vypadala i takto 🙂Když jsme došli do Lukova, zvolili jsme místní podnik Na pivovaru a dali si tam oběd. Ještě než jsme ho dojedli, dostihla nás ta oblačnost znovu a tak jsme původní cíl v Lešné nahradili autobusovou zastávkou v Lukově, z které jsme se s jedním přestupem dostali ve čtyři hodiny odpoledne autobusem zpět do Brna. Děkujeme, bylo to krásné a poetické, příští rok pojedeme rádi zas!
