Přidám ještě pár postřehů ze své strany. Například zjištění, že tato jemně kopečkovatá srbská krajina se mi velmi libí a mé srdce nad ní plesá. Bylo tam nádherně. Zde výhled z Jahodové (aneb Jagodnija) 🙂Tady zkusím popsat, co je pro Srby typické. Je neděle odpoledne. Vedro. Hora s památníkem padlých vojáků. Svačíme u stolu pod stromy, o kus dál doutná sud plný nedohořelého dřeva z předchozího večera. Za chvíli začne otevřeně hořet a strom nad sudem je zřetelně ohořelý. Přijíždí pán se psem, kterého vypustí, zeptá se nás, jestli nám nevadí a až ho kdyžtak odeženeme, natáhne si matraci, lehne, otevře pivo, a poslouchá z auta diskotéku. Než se vrátíme z vyhlídky, přibudou dva chlápci s třema dětma, co založí ohýnek o kousek dál, asi půl metru od stromu, na lavičce opodál sedí stařenka s nějakou paní, za kterými přijede pán a začne je halasně zdravit. A u stolu, kde jsme svačili, sedí další čtyři lidé, kteří se s těmi předchozími taky vůbec neznají. Prostě družné pohodové srbské odpoledne u mohyly 😉A taky mají v Srbsku úplné malinové plantáže. Zde z jedné Radim šloh…ééé…ochutnává jednu malinu. Fakt jen jednu ale…U tohoto obrázku chci popsat jednu věc, která na něm není, a to vynikající telecí čorbu (tedy polévku), kterou jsem měla před tím. Byla krémová a možná, možná bych mohla i říct, že lepší polévku jsem snad nejedla. A že já jsem polévková!Toto je památník ve Srebrenici. A víte, co je tam mj. napsáno? Ať se odplata stane novou spravedlností! Ach, Ivane, Ivane, nic jsi nepochopil…O tomto mostu ve Višegrádu se Radim už taky zmiňoval. Je v Bosně a v UNESCO. A nikdo na něm není! :-OV bosenské Sutěsce bylo zajímavé, že tam poražené kmeny stromů mají svoje inventární číslo, asi aby se neztratily…A i zde mi poslouží obrázek oběda jako berlička ke sdělení, že jsme během oběda byli svědky toho, jak tam obědvá zájezd asi třiceti amerických teenagerů, které přivezl a odvezl autobus. Na Bálkáně, a v Bosně zvláště, jsme už potkali až překvapivé množství návštěvníků z USA. Zajímavé.Tunelů tam byla hromada. Musím říct, že v některých delších a neosvícených jsem se teda moc dobře necítila. Chorvatsko jsme zahájili dálničním přesunem, a tak se tu hlavně zmíním, že jsou tam velice drahé dálnice (mýto).Trogir byl úžasný. Trochu mě štvalo, že parkujeme daleko od bydlení, což se v popisku na internetu nepsalo, a celkově jsem tam měla trochu krizi, ale pak jsem si uvědomila, že vždycky, když se v podobném městečku ocitnu, tak si říkám, jaké to asi je, tam bydlet. A teď jsme tam bydleli!A je to tam takovéto 🙂Večer jsme se šli na chvilku projít k moři a přistávalo tam hodně letadel. Radim chtěl, ať ho s jedním zkusím vyfotit. No, chápu, že se tou fotkou zrovna nechtěl chlubit, ale já to udělám, jelikož se mi tyto dva focené subjekty skutečně do záběru dostat podařilo. V zadání nebylo nic o tom, že ten snímek má být ostrý 😉Moře je v Chorvatsku fakt krásné. Příště si ale musím vzít o potápěčské brýle, a možná boty. Chorvatské oblázky umějí být hodně nepříjemné.V expozici pod koloseem v Pule jsme narazili na fragment této úžasné mapy. Fakt existuje a je hustá 🙂A tady je ještě záběr z pulského akvária. Víte, co tam mají? Murény! Ti z vás, co vyrostli na disneyho seriály o malé mořské víle Ariel, si jistě murény jako služky zlé čarodejnice, pamatujete 🙂A velkým překvapením byl ten fort, v kterém akvárium bylo. Původně jsem tam ani nechtěla jít, protože vstupné bylo přes čtyři sta a šlo o fort, tak jsem posílala Radima, ať jde sám. On se ale vrátil, že to stojí za to, a i mně to mezitím přišlo líto, že jsem nešla, tak jsem si lístek taky koupila a byla to paráda. I akvárium. I fort. Nikdy jsem tak hluboko ve fortu nebyla. A akvárium bylo krásné. A trochu mystické, neboť z popisků vyplývalo, že tuto, jistě velmi drahou a ekologicky uvědomělou expozici, financuje nějaký soukromý vlastník! Bravo! Rozhodně doporučujeme k návštěvě! Tak, a tím mé střípky končí. Bylo tam krásně a přijedeme zas!
